Po mnoha měsících příprav došlo 12. 9. 2023 k definitivnímu schválení tzv. transpoziční novely zákoníku práce. Základním cílem novely je provedení směrnic EU upravujících transparentní a předvídatelné podmínky výkonu práce a slaďování pracovního a rodinného života. Kromě změn vyžadovaných směrnicemi se novinky dotknou i několika dalších oblastí, mezi něž patří i práce na dálku. V porovnání se současným stavem právní úpravy stojí za pozornost především nová úprava práva zaměstnanců na náhradu nákladů, které jim při výkonu práce na dálku vznikají.
TERMÍN ÚČINNOSTI NOVELY ZÁKONÍKU PRÁCE
Novela vstoupí v účinnost 1. 10. 2023, který bude následovat po měsíci, ve kterém bude vyhlášena ve Sbírce zákonů. Povinnost poskytovat dovolenou zaměstnancům pracujícím
na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se uplatní až od 1. ledna 2024.
POJEM PRÁCE NA DÁLKU
Novela přinese možná nenápadnou, ale přeci jen podstatnou terminologickou změnu. Současné znění § 317 ZP upravuje výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele. Snad proto, že je toto označení poměrně dlouhé, se vžily spíše pojmy jako "práce z domova" nebo "home office". Ani jedno z těchto hojně používaných slovních spojení nelze ale považovat za věcně ani jazykově správné.
Při první zmínce v novém § 190a odst. 1 ZP bude tento institut označen jako výkon práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele podle § 317 ZP. Na tomtéž místě ovšem zákon zavede legislativní zkratku práce na dálku.
Tento pojem je jednoduchý, krátký a obsahově výstižný. Bude-li dohodnuta, platí, že zaměstnanec pracuje odjinud, tedy na nějakém jiném místě, než je zaměstnavatelovo pracoviště. Zda bude sjednáno konkrétní místo, více takových míst, nebo bude zaměstnanci ponechána volnost, aby sám rozhodoval, kde chce pracovat, to už ponechá právní úprava na dohodě smluvních stran. V takovémto režimu, tj. na místě, které si sami určí, mohou přímo na základě zvláštní úpravy v zákoně o pedagogických pracovnících a v zákoně o vysokých školách pedagogové a akademici vykonávat tzv. nepřímé činnosti, při nichž není nutná přítomnost na pracovišti. Je-li takovýto režim výkonu práce přípustný u těchto zaměstnanců, může být podle našeho názoru dohodnut i s jinými zaměstnanci. Na druhou stranu ovšem nebude nic bránit tomu, aby si strany sjednaly, že bude zaměstnanec vykonávat práci na dálku na konkrétním, dohodnutém místě.
PÍSEMNÁ DOHODA O PRÁCI NA DÁLKU
Podle nového prvního odstavce v § 317 ZP bude výkon práce na dálku možný jen na základě písemné dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnavatelé, kteří práci na dálku uplatňovali ve větším rozsahu, obvykle se zaměstnanci písemné dohody uzavírali, ale objevovaly se i případy, kdy byla možnost pracovat na dálku a další pravidla této formy výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta jen neformálně. Po novele bude nezbytné, aby byla dohoda uzavřena písemně.
Vedle zákoníku práce dojde k novele i v zákoně o inspekci práce. Do nového § 25a ZIP budou doplněny nové skutkové podstaty přestupků na úseku práce na dálku. Podle jednoho z nich se zaměstnavatel dopustí přestupku i tím, že neuzavře se zaměstnancem dohodu o práci na dálku písemně. Za takovýto přestupek bude moci být uložena pokuta až do výše 300 000 Kč.
Oproti původnímu návrhu novely nakonec její schválené znění neobsahuje doplnění žádných podstatných obsahových náležitostí dohody o práci na dálku. Pouze v důvodové zprávě bude doporučeno, že by dohoda měla obsahovat ujednání o místu či místech, z nichž bude zaměstnanec práci pro zaměstnavatele vykonávat, způsob komunikace mezi smluvními stranami, přidělování a kontroly výkonu práce. Dále by dohoda mohla obsahovat ujednání o způsobu rozvrhování pracovní doby, případně způsob poskytnutí součinnosti zaměstnance při vedení evidence pracovní doby.
Jde ovšem jen o doporučení, a tak výsledný obsah dohody bude výsledkem jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Mají-li již zaměstnavatelé v současné době se zaměstnanci písemné dohody o práci na dálku uzavřené, pouze kvůli novele zákoníku práce nebude nezbytné tyto dohody měnit.
PRÁCE NA DÁLKU A SMLUVNÍ PRINCIP
I po novele zákoníku práce zůstane zachována smluvní podstata práce na dálku. Záleží pouze na zaměstnavateli a jeho dohodě se zaměstnanci, zda budou práci na dálku uplatňovat, případně jaká pravidla této formy výkonu práce si sjednají.
Do zákoníku práce bude novelou doplněno nové ustanovení § 241a ZP, které upraví právo těhotné zaměstnankyně, zaměstnance pečujícího o dítě mladší než 9 let nebo zaměstnance, jenž převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu závislou na pomoci jiné osoby, požádat zaměstnavatele o umožnění práce na dálku. Zaměstnavatel ovšem nebude mít povinnost takovéto žádosti vyhovět. Z nové úpravy vyplyne pouze tolik, že musí zaměstnavatel případné rozhodnutí o tom, že žádosti zaměstnance nevyhoví, písemně odůvodnit. Nebude ovšem stanoveno, jaké důvody by měl zaměstnavatel ve svém rozhodnutí uvádět. Z toho důvodu také rozhodnutí zaměstnavatele o tom, že žádosti zaměstnance o možnost pracovat na dálku odmítl, nebude moci být jakýmkoli způsobem přezkoumáváno. Rozhodně tedy neplatí, že by novela zákoníku práce pro některé skupiny zaměstnanců zaváděla "nárokovou" práci na dálku.
Smluvní princip v souvislosti s prací na dálku částečně oslabí § 317 odst. 3 ZP. Zaměstnavatel bude podle něj oprávněn zaměstnanci práci na dálku písemně nařídit v případě, že tak stanoví opatření orgánu veřejné moci podle jiného zákona, jímž se míní především krizový zákon. K nařízení práce na dálku bude smět dojít jen na nezbytně nutnou dobu, pokud to povaha vykonávané práce umožňuje a za podmínky, že místo výkonu práce na dálku bude pro výkon práce způsobilé. Jde evidentně o pravidlo, které reaguje na nedávnou zkušenost s pandemií covid-19. Lze jen doufat, že se toto pravidlo ukáže být jen výrazem…
