Pokud byla se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, je povinen zaměstnavateli nahradit schodek vzniklý na těchto hodnotách. Za hodnoty svěřené k vyúčtování se považují např. hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které musí splňovat dvě podmínky, a to:
- jsou předmětem obratu nebo oběhu,
- zaměstnanec má možnost s nimi osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny.
Povinnost nahradit zaměstnavateli škodu, která vznikne schodkem, se řadí mezi tzv. zvláštní odpovědnosti. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu a je povinen ji nahradit především podle § 250 ZP. V případě této tzv. obecné povinnosti k náhradě škody zaměstnanec odpovídá za škodu, kterou zaměstnavateli zaměstnanec způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je v případě této obecné odpovědnosti povinen zaměstnanci prokázat zavinění. Je-li škoda způsobena nedbalostně, odpovídá zaměstnanec za škodu pouze do výše 4,5násobku průměrného výdělku. Lze shrnout, že obecná povinnost zaměstnance nahradit škodu vzniká vždy, pokud způsobil škodu zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Při zvláštní odpovědnosti je to ale jinak. Jsou-li splněny další zákoníkem práce předvídané podmínky (např. sjednání dohody o odpovědnosti, převzetí předmětů), je zaměstnanec povinen nahradit vzniklou škodu zpravidla vždy v plné výši. Navíc se u zvláštní odpovědnosti předpokládá zavinění zaměstnance, zaměstnavatel je proto nemusí prokazovat, což jeho pozici usnadňuje, a naopak zaměstnanci komplikuje. Zaměstnanec se může této odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Zprostit se odpovědnosti může zaměstnanec buď zcela, nebo zčásti, záleží na konkrétních skutkových okolnostech, které mu bránily v řádné péči se svěřenými hodnotami, anebo které způsobily vznik škody.
Dohoda o odpovědnosti, v jejímž důsledku je zaměstnanec povinen nahradit škodu vzniklou schodkem, má proto pro zaměstnavatele význam v tom, že zjednodušuje jeho postavení jako věřitele při náhradě škody, kterou mu zaměstnanec způsobil. Jednoduchý postup je v tom, že není potřeba prokazovat zavinění zaměstnance, případné zproštění se odpovědnosti je na zaměstnanci a záležet bude na tom, jak zaměstnanec bude schopen prokázat, že ke škodě došlo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, případně proto, že neměl vytvořeny podmínky pro ochranu hodnot. Druhou výhodou pro zaměstnavatele je to, že zaměstnanec je povinen nahradit schodek v celém vzniklém rozsahu, omezení výše škody pouze do výše 4,5násobku průměrného výdělku, jako je tomu u obecné odpovědnosti, se zde nepoužije.
Podmínkou toho, aby zaměstnavatel mohl této zvláštní odpovědnosti využít, je sjednání dohody o odpovědnosti. K tomu jen malou poznámku: pokud zaměstnavatel nesjedná dohodu o odpovědnosti nebo ji zapomene sjednat při vzniku pracovního poměru a poté již zaměstnanec nechce sjednat dohodu o odpovědnosti, anebo sjednaná dohoda o odpovědnosti nemá zákonem stanovené náležitosti nebo formu a dohoda je tak neplatná, neznamená to, že zaměstnanec za škodu vzniklou zaměstnavateli neodpovídá. Škodu je povinen nahradit, ale pouze v režimu tzv. obecné odpovědnosti podle § 250 ZP, tzn., zaměstnavatel musí prokázat zavinění zaměstnance, ke škodě muselo dojít porušením právních povinností zaviněným jednáním zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a také nejde-li o vznik škody úmyslným jednáním nebo v opilosti, je výše náhrady škody limitována 4,5násobkem průměrného výdělku zaměstnance.
DOHODA O ODPOVĚDNOSTI JAKO PŘEDPOKLAD VZNIKU ZVLÁŠTNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA SCHODEK
Dohoda o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách smí být uzavřena nejdříve dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku. Výslovně je uvedeno, že byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty. Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně. Není-li sjednána písemně, tzn. ve formě stanovené § 252 ZP, je neplatná. K tomu je ale nutné uvést, že občanský zákoník v § 582 NOZ umožňuje, aby nedostatek písemné formy jako důvod neplatnosti dohody zaměstnavatel a zaměstnanec následně dodatečně zhojili, tj., sjednali dohodu písemně. Zaměstnavatel však musí počítat s tím, že zaměstnanci k takovému zhojení vady právního jednání nemusí být vždy ochotni. Sjednání platné dohody o odpovědnosti je předpokladem zvláštní odpovědnosti, bez sjednání dohody zvláštní odpovědnost nevzniká. Ze strany zaměstnance lze proto sjednání dohody považovat jako zpřísnění jeho povinnosti nahradit škodu. Pokud zaměstnavatel nemá písemně sjednanou dohodu o odpovědnosti, není důvod na straně zaměstnance ji dodatečně písemně sjednávat, protože se nejedná o právní jednání, které by bylo v jeho prospěch. Zaměstnavatel tak musí vycházet z toho, že pokud výkon sjednaného druhu práce nebo některých prací vyplývajících ze sjednaného druhu práce vyžadují přísnější ochranu majetku zaměstnavatele a zaměstnavatel zaměstnanci svěřuje prostředky a hodnoty, které jsou vyúčtovatelné, musí současně se vznikem pracovního poměru sjednat dohodu o odpovědnosti.
Zaměstnavatel může mezi požadavky kladené na výkon práce zařadit i sjednání dohody o odpovědnosti. Při sjednání pracovní smlouvy by zaměstnanci měla být současně předložena k podpisu dohoda o odpovědnosti. Pokud by ji zaměstnanec nepodepsal, nebude sjednán ani pracovní poměr. Stejný postup by měl zaměstnavatel dodržet i v případě změny druhu práce za trvání pracovního poměru, pokud zaměstnanec začne v jeho průběhu na základě dohody o změně pracovní smlouvy vykonávat práce, které vyžadují přebírání některých hodnot. Současně se sjednáním dohody o změně pracovní smlouvy by měl být zaměstnanci předložen i návrh na sjednání dohody o odpovědnosti. Pokud k tomu nedojde ani při vzniku pracovnímu poměru, ale ani při změně pracovní smlouvy, může se stát, že zaměstnanec na návrh na sjednání dohody o odpovědnosti učiněný v průběhu trvání pracovního poměru nebude reagovat a dohodu nesjedná. Je to jeho právo, protože už z označení dohody o odpovědnosti plyne, že se jedná o smluvní ujednání mezi stranami, ani jedna strana pracovněprávního vztahu (zaměstnavatel ani zaměstnanec) není povinna dohodu sjednávat. Dohoda je výhradně výsledkem dobrovolného projevu vůle obou stran takovouto dohodu sjednat. Jestliže zaměstnavatel stanoví mezi požadavky pro výkon práce sjednání dohody o odpovědnosti, není vyloučeno, aby při jejím nesjednání dal zaměstnanci výpověď z důvodu nesplňování požadavků kladených na výkon práce podle § 52 písm. f) ZP – "nesplňuje-li zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce".
HODNOTY SVĚŘENÉ K VYÚČTOVÁNÍ
Zákoník práce příkladmo uvádí hodnoty, které se považují za takové, že mohou být způsobilým předmětem dohody o odpovědnosti, tzn., jsou předmětem obratu nebo oběhu a zaměstnanec má možnost s nimi disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. Předměty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, jsou hotovost, ceniny, zboží jakéhokoliv druhu, zásoby materiálu, případně i jiné hodnoty, budou-li naplňovat znaky shora uvedené, tzn., mění svou podstatu (jsou předmětem obratu nebo oběhu) a zaměstnanec má zároveň po celou dobu, po kterou jsou mu svěřeny, možnost s nimi nakládat, a to jako jediný s výjimkou společné dohody - viz dále. Způsobilým předmětem dohody o odpovědnosti nejsou tzv. základní prostředky, osobní automobily, zařízení dílen nebo kanceláří bez ohledu na to, jak nákladné jsou a zda je užívá zaměstnanec sám, nebo s jinými zaměstnanci. Některé tyto předměty mohou být za určitých podmínek předmětem dohody sjednané podle § 255 ZP, jedná-li se o nástroje, ochranné pracovní prostředky nebo jiné věci, které zaměstnavatel zaměstnanci svěřuje na základě písemného potvrzení nebo, přesahuje-li jejich hodnota 50 000 Kč, na základě sjednané dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Ale ani mezi tyto předměty nepatří zařízení kanceláří, dílen, osobní automobily ani jiné dopravní prostředky.
Předmětem dohody o odpovědnosti mohou být i různé typy karet, debetní, kreditní, karty CCS anebo jakékoliv jiné karty, které zaměstnanci umožňují nákup zpravidla pohonných hmot nebo jiných zaměstnavatelem povolených věcí. Zásadní při svěření různých platebních instrumentů zaměstnanci však je, že pro úspěšnost vymáhání náhrady škody způsobené zaměstnancem na základě sjednané dohody o odpovědnosti musí být splněna ta podmínka, že je to výhradně zaměstnanec, který po celou dobu trvání jeho odpovědnosti má možnost nakládat (osobně disponovat) se svěřenými hodnotami sám. Pokud by docházelo k předávání platebních karet mezi jednotlivými zaměstnanci, je možné situaci vyřešit výhradně sjednáním společné dohody o odpovědnosti.
V dohodě o odpovědnosti musí být uvedeno, jaký závazek zaměstnanec přebírá, tj., závazek převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Nemusí být ale uveden druh práce, případně konkretizováno pracovní místo či pracoviště zaměstnavatele, se kterým je odpovědnost za schodek spojena. V dohodě o odpovědnosti nemusí být ani vymezení hodnot, za které zaměstnanec převzal odpovědnost, tzn., nemusí být uvedeny ani příkladmo hodnoty, za které odpovědnost přebírá, např. že se týká pouze hotovosti apod. I kdyby se jednalo o odpovědnost za schodek, který se následně zjišťuje inventarizaci, není podmínkou platnosti sjednání dohody ani inventarizace hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Podmínkou toho, aby zaměstnavatel byl úspěšný při uplatnění odpovědnosti za škodu,…
