Novela zákoníku práce se částečně dotkla i úpravy
kolektivních smluv. Nově je obsah kolektivní smlouvy vymezen v
§ 23 odst. 1 zákoníku práce (dále také
„ZP“). V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v
pracovněprávních vztazích, jakož i práva a povinnosti smluvních stran této
smlouvy. V kolektivní smlouvě nelze, stejně tak jako ve vnitřním
předpisu, upravovat povinnosti zaměstnanců. Lze upravovat jen jejich
práva. Povinnosti lze upravovat pouze smluvním stranám kolektivní smlouvy,
tzn., povinnosti lze kolektivní smlouvou uložit zaměstnavateli nebo odborové
organizaci. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají
povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená zákoníkem práce, se
nepřihlíží. K ujednáním podnikové kolektivní smlouvy, která upravují práva
z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy
vyššího stupně, se nepřihlíží (§ 27 odst. 1
zákoníku práce). Znamená to, že ujednání bude považováno za nicotné,
neexistující, a nemá tak žádné právní důsledky. Přesněji formulačně novela
stanoví, že postup při uzavírání kolektivní smlouvy, včetně řešení sporů mezi
smluvními stranami, se řídí zákonem upravujícím kolektivní vyjednávání, tj.
zák. č. 2/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Kolektivní smlouva musí být uzavřena písemně a
musí být podepsána smluvními stranami na téže listině. V opačném případě
se k ní nepřihlíží, tzn., že nemá žádné právní účinky. Sama zásada nová není,
nový je pouze důsledek při porušení této zásady.
Zcela nové je ale ustanovení § 28 zákoníku práce, které vymezuje postavení
kolektivní smlouvy ve vztahu k úpravě právního jednání v občanském zákoníku a
vylučuje přímo některá ustanovení NOZ, která se pro kolektivní smlouvu
nepoužijí. Smlouva, tedy i kolektivní smlouva, je právním jednáním, které je
upraveno v
§ 545 a násl. NOZ a pro sjednání smlouvy
se proto použije i úprava obsažená v NOZ, pokud neexistují odchylky upravené v
zákoně č. 2/1991 Sb., anebo některá ustanovení nejsou
§ 28 ZP přímo vyloučena.
Odchylný postup při sjednávání kolektivní smlouvy je
upraven v
§ 8 zákona o kolektivním vyjednávání.
Kolektivní vyjednávání je zahájeno předložením písemného návrhu na uzavření
kolektivní smlouvy jednou ze smluvních stran druhé smluvní straně. Smluvní
strana je povinna na návrh písemně odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději
však do 7 pracovních dnů, není-li dohodnuta jiná doba, a vyjádřit se k těm
návrhům, které nepřijala. Smluvní strany jsou povinny vzájemně spolu jednat a
poskytovat si další požadovanou součinnost, pokud nebude v rozporu s jejich
oprávněnými zájmy. Byla-li kolektivní smlouva uzavřena na dobu určitou, nebo
byla-li uzavřena na dobu neurčitou a účastníci si dohodli možnost její změny k
určitému datu, nebo došlo-li k její výpovědi, jsou účastníci kolektivní smlouvy
povinni nejméně 60 dnů před skončením účinnosti dosavadní kolektivní smlouvy,
popřípadě před datem, ke kterému si účastníci dohodli možnost její změny,
zahájit jednání o uzavření nové kolektivní smlouvy. Smluvní strany mohou v
kolektivní smlouvě dohodnout možnost změny kolektivní smlouvy a její rozsah;
při této změně se postupuje jako při uzavírání kolektivní smlouvy.
Ustanovení NOZ o sjednávání smluv, která budou v
rozporu s tímto zvláštním postupem, se nepoužijí. Podle mého názoru však nelze
obecně vyloučit všechna ustanovení o sjednávání smluv, i když i tyto názory se
objevují, a to proto, že jsou zákoníkem práce vyloučena pouze některá z nich, a
nikoliv celá část sjednávání smluv. Použití jednotlivých ustanovení NOZ o
sjednávání smluv však musí být vždy posuzováno s ohledem na účel a smysl
kolektivní smlouvy, a to také ve vazbě na úpravu
§ 8 zákona o kolektivním vyjednávání. To
by však vyžadovalo více prostoru než tato obecná informace o novele ZP v
návaznosti na NOZ.
Kolektivní smlouvu není možné nahrazovat jinou
smlouvou, tzn. jinak typově označenou, upravenou či sjednanou. Ustanovení NOZ
o zvláště neupravené smlouvě (§
1746 odst. 2 NOZ) použít také nelze. Kolektivní smlouva je
zvláštním typem smlouvy, který je upraven v
§ 22 až § 29 ZP, od 1. 1. 2014 s novelizovanými úpravami, a
§ 8 zákona č. 2/1991 Sb. Pouze pro případ, že nejsou
upravena zvláštní pravidla, použije se úprava v NOZ. Není možné se domáhat
relativní neúčinnosti kolektivní smlouvy postupem podle
§ 589 NOZ, který je jinak využitelný pro
případ, že právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky
věřitele. Odchylky se také týkají možnosti odstoupení, protože
podle
§ 28 odst. 3 ZP není možné
kolektivní smlouvu zrušit odstoupením jedné ze smluvních stran. Pokud si
smluvní strany právo odstoupit od kolektivní smlouvy sjednají, nepřihlíží se k
tomu. Ujednání o odstoupení bude proto považováno za zdánlivé a nebude mít
žádné právní důsledky.
Úprava obsažená od 1. 1. 2014 v novelizovaném
§ 28 ZP se týká až těch kolektivních
smluv, které budou uzavřeny nejdříve v den nabytí účinnosti novely
zákoníku práce, tedy nejdříve dne 1. 1. 2014. Na kolektivní smlouvy,
které budou uzavřeny do 31. 12. 2013, se toto ustanovení v novelizované podobě
nevztahuje a bude se vycházet z úpravy
§ 28 ZP platného v době jejího
sjednání.
Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy vzniká dnem,
který v ní byl sjednán jako den nástupu zaměstnance do práce. Ve sjednaný den
nástupu do práce pracovní poměr vznikne, i když zaměstnanec do práce
nenastoupí. V pracovní smlouvě lze dohodnout odstoupení od ní, musí být
sjednány i důvody tohoto odstoupení. Jestliže nebude odstoupení od pracovní
smlouvy dohodnuto, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit pouze na
základě novelizovaného
§ 34 odst. 3 zákoníku práce. Jestliže
zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž by mu v tom bránila
překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne nedozví o této překážce, může
zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Tímto jednáním zaměstnavatele se
pracovní smlouva od počátku ruší (§
2004 odst. 1 NOZ). Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen
dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Jakmile zaměstnanec nastoupí do
práce a začne práci konat, nelze od pracovní smlouvy odstoupit ani v případě
zákonného odstoupení (§ 34 odst.
3 ZP) ani pro případ, že by tak bylo sjednáno. Sjednat odstoupení od
pracovní smlouvy nelze ani poté, co zaměstnanec na základě pracovní smlouvy do
práce nastoupil. Podle
§ 2001 NOZ lze od jakékoliv smlouvy
odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
§ 34 odst. 3 ZP je tak zákonem
stanovenou možností zaměstnavatele od pracovní smlouvy za splnění zákonem
předvídaných podmínek odstoupit.
Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje
písemná forma. Není-li…
