§ 9 ZP Stát jako účastník pracovněprávních vztahů

Ustanovení upravuje postavení státu v pracovněprávních vztazích. Česká republika jako stát je v pracovněprávních vztazích považována za právnickou osobu. Pokud stát sjednává se zaměstnancem některý ze základních pracovněprávních vztahů podle § 3 ZP, tj. pracovní poměr nebo některý z právních vztahů založených na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, použije se i na tyto případy zákoník práce. V pracovněprávních vztazích jedná za Českou republiku jako stát jeho organizační složka a způsob jednání za ni upravuje především § 6 a 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

Organizačními složkami státu jsou ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo § 51 zákona č. 219/2000 Sb. Obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

Organizační složka není právnickou osobou. Tím není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu.

Zákoník práce se použije i na pracovněprávní vztahy u zaměstnanců organizačních složek státu, i když od 1. 7. 2015, kdy nabyl účinnosti zákon o státní službě, se v těchto organizačních složkách státu nejedná o převažující pracovněprávní vztah. Tím se stal služební poměr. Pouze pokud se nejedná o služební poměr podléhající úpravě zákona o státní službě č. 234/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se postupuje podle zákoníku práce. Také pouze pro pracovněprávní vztahy založené zákoníkem práce se použije postavení státu jako zaměstnavatele podle § 9 ZP.

Od účinnosti zákona o státní službě 1. 7. 2015 je většina zaměstnanců v organizačních složkách státu ve služebním poměru. Ve správních úřadech, jak pro státní službu zákon o státní službě označuje organizační složky státu, jsou jednak zaměstnanci podléhající zákonu o státní službě a jednak pokud se nejedná o státní službu, zaměstnanci v základních pracovněprávních vztazích podle § 3 ZP. Tyto pracovněprávní vztahy se sjednávají převážně na pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, s některými výjimkami, kdy lze na výkon státní služby sjednat pracovněprávní vztah.

Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu, což vyplývá již z § 21 NOZ. Vstupuje-li do právních vztahů stát, přiznává mu tudíž zákon postavení právnické osoby. Zákon tím nemyslí nic více, než že se na stát v případech, kdy má postavení právnické osoby, aplikují soukromoprávní předpisy, tudíž i zákoník práce. Podle § 6 a 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je právnickou osobou a jménem státu jedná vedoucí organizační složky, jíž se jednání týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře Senátu mohou jednat jménem státu se souhlasem příslušného orgánu Poslanecké sněmovny nebo příslušného orgánu Senátu. Vedoucí organizační složky však může písemně pověřit jednáním jiného vedoucího zaměstnance této organizační složky. Další zaměstnanci organizační složky mohou jménem státu jednat pouze v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační složky. Obdobně postupuje vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře…