§ 80 ZP Kratší pracovní doba

2.4.80

§ 80 ZP Kratší pracovní doba

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

  • § 4 – použití občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy

  • § 4a – možnost odchýlení se od ustanovení zákoníku práce

  • § 22 – kolektivní smlouva

  • § 34b odst. 1 – právo na přidělování práce

  • § 78 odst. 1 písm. i) – definice práce přesčas

  • § 79 odst. 1 a 2 – délka stanovené týdenní pracovní doby

  • § 79 odst. 3 – zkrácená pracovní doba

  • § 83 – o maximální délce směny

  • § 88 – přestávky na jídlo a oddech

  • § 93 – práce přesčas

  • § 93a – práce přesčas ve zdravotnictví

  • § 109 odst. 1 – právo na mzdu a plat

  • § 241 odst. 2 – právo na kratší pracovní dobu

  • § 305 – vnitřní předpis

• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

  • § 1 odst. 2 – možnost odchýlení se od ustanovení občanského zákoníku

  • § 582 – neplatnost právního jednání pro vadu formy

  • § 1724 až 1766 – sjednávání smluv

Pracovní dobu je možné sjednat v nižším (kratším) rozsahu, než je stanovená týdenní pracovní doba upravená v § 79 ZP. Zákoník práce výslovně možnost sjednání kratší pracovní doby neuvádí. Toto oprávnění vyplývá z obecné zásady o možnosti odchylné úpravy oproti zákoníku práce, pokud to není zakázáno. V § 80 ZP je od 1. 1. 2012 výslovně uvedeno, že kratší pracovní doba může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tedy sjednání kratší pracovní doby nemůže být provedeno jednostranně vnitřním předpisem vydaným zaměstnavatelem nebo v kolektivní smlouvě hromadně pro více zaměstnanců. Sice o tom výkladové pochybnosti nebyly ani do 31. 12. 2011, výslovné označení individuální dohody, kterou může být kratší pracovní doba sjednána, však přispívá k jednoznačnému posuzování.

Možnost odchylné úpravy vyplývá především z § 1 odst. 2 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti. Úprava NOZ ohledně možnosti odchylné úpravy se na základě § 4 ZP použije i pro pracovněprávní vztahy. Při sjednání odchylné úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích je však nutné dodržet zásady upravené v § 4a ZP. Odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě v pracovněprávních vztazích může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem, v případě kratší pracovní doby však výhradně smlouvou individuální.

Zaměstnanci, pokud byla sjednána kratší pracovní doba, přísluší mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. Právní úprava zásady obsažené v tomto ustanovení je v podstatě nadbytečná, protože obecné ustanovení v § 109 odst. 1 ZP stanoví, že zaměstnanci přísluší mzda nebo plat za vykonanou práci. I z této samotné zásady vyplývá, že mzda nebo plat zaměstnanci přísluší v rozsahu vykonané práce, a pokud vykonává práci v menším rozsahu, než je stanovená týdenní pracovní doba, přísluší mu mzda nebo plat odpovídající fakticky odpracované pracovní době. Možnost sjednat kratší pracovní dobu, než je upravena v § 79 a 79a ZP, obecně vyplývá z možnosti upravit práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů odchylně. Zákoník práce úpravou obsaženou v § 79 a 79a ZP, která stanoví maximální rozsah stanovené týdenní pracovní doby, zakazuje zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci práci ve vyšším rozsahu, než je stanoven podle jednotlivých pracovních režimů nebo podle osoby zaměstnance (u mladistvých). Není proto možné se dohodnout na délce týdenní pracovní doby, která přesahuje limity upravené v § 79 nebo 79a pro mladistvé, pod tyto hranice je však možné se se zaměstnancem dohodnout na jakkoliv dlouhé týdenní pracovní době.

 NahoruDohoda o kratší pracovní době

Délka týdenní pracovní doby může být sjednána v kratším rozsahu bez jakéhokoliv bližšího vymezení či omezení. Podmínkou je pouze to, že kratší pracovní doba musí být sjednána mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v konkrétní dohodě. Dohodu o kratší pracovní době nelze proto ani sjednat v kolektivní smlouvě pro více zaměstnanců. Tato zásada reaguje na ustanovení § 34b odst. 1 ZP, které stanoví, že zaměstnanci v pracovním poměru musí být práce přidělována v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby upravené v § 79 a 79a ZP. Toto pravidlo platí, pokud nedojde k dohodě o kratší pracovní době nebo pokud není pracovní doba rozvržena ve formě konta pracovní doby podle § 86 a 87 ZP.

Sjednat kratší pracovní dobu je možné při vzniku pracovního poměru v pracovní smlouvě, je možné dohodu sjednat kdykoliv při trvání pracovního poměru, a to buď změnou pracovní smlouvy, anebo je možné sjednat kratší pracovní dobu i v jakékoliv jiné dohodě. Sjednání smlouvy upravují § 1724 až 1766 NOZ. Smlouvou projevují strany vůli zřídit závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1759 NOZ smlouva strany zavazuje a lze ji změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran.

Dohoda o kratší pracovní době musí mít po novele zákoníku práce s účinností od 1. 10. 2023 písemnou formu. Povinnost sjednávat tuto dohodu písemně byla upravena v zájmu zajištění právní jistoty smluvních stran pracovního poměru. Jedná se totiž zpravidla o dohodu, která zavazuje strany dlouhodobě a také podstatně mění rozsah povinností zaměstnance a zaměstnavatele vyplývajících ze sjednaného pracovního poměru, protože zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci pouze v rozsahu sjednané kratší pracovní doby a zaměstnanec má povinnost pracovat také pouze po tuto kratší pracovní dobu. Kratší pracovní doba také zaměstnavateli znemožňuje zaměstnanci nařizovat práci přesčas (viz dále). Povinnost sjednávat dohody o kratší pracovní době písemně se vztahuje až na dohody sjednávané po účinnosti novely ZP. Do té doby sjednaných dohod, i když byly sjednány ústně, se tato povinnost netýká. Není však vyloučeno s ohledem na shora uvedené podstatné změny v právech a povinnostech smluvních stran využít novely k tomu, aby ústní dohody o kratší pracovní době byly nahrazeny jejich písemnou formou. Povinné písemné sjednání dohody o kratší pracovní době bude zároveň nově kontrolováno ze strany orgánů inspekce práce, kde v § 15 a 28 ZIP práce dochází k rozšíření stávajícího okruhu skutkových podstat, aby byla písemná forma kontrolovatelná.

Vzhledem k povinnosti zaměstnavatele upravené v § 34b odst. 1 ZP platí, že zaměstnanec nemá právo na sjednání kratší pracovní doby, ale toto právo nemá ani zaměstnavatel. Kratší pracovní dobu je proto možné sjednat písemně pouze po vzájemné dohodě smluvních stran pracovního poměru. I při sjednání kratší pracovní doby a následně při jejím rozvržení musí být dodrženy zásady upravené v § 83 až 92 ZP. Délka jednotlivé směny nesmí ani při sjednané kratší pracovní době přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel i při kratší pracovní době musí dodržet zásadu o povinném minimálním rozsahu poskytovaného nepřetržitého denního odpočinku alespoň v rozsahu 11 hodin, což je zajištěno i maximální možnou délkou směny v rozsahu 12 hodin. Musí dodržet i ustanovení o povinném poskytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu zaměstnanci v rozsahu alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem minimálně 11 hodin (dohromady minimálně 35 hodin). Při sjednání dohody o kratší pracovní době je současně možné dohodnout jiné rozvržení pracovní doby, tzn. jiné konce a počátky pracovních směn nebo i jejich jiné rozvržení oproti obecné úpravě rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele, k tomu zpravidla vždy dochází. S výjimkou povinnosti dodržet obecné zásady platné při rozvržení pracovní doby není dohoda o kratší pracovní době, případně o jiném rozvržení pracovní doby, zákoníkem práce omezena.

Zaměstnavatel i při sjednání kratší pracovní doby musí zaměstnanci poskytovat přestávky na jídlo a oddech za podmínek upravených v § 88 ZP. Zaměstnavatel je povinen poskytnout přestávku na jídlo a oddech nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce, u mladistvého zaměstnance, tj. zaměstnance do 18 let věku, tak musí učinit již po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Je-li délka směny dohodnuta u zaměstnance na maximálně 6 hodin (mladistvého 4,5 hodiny), nemá zaměstnavatel povinnost přestávku na jídlo a oddech poskytovat. Jejímu poskytování ale i při délce směny do 6 hodin (resp. 4,5 hodiny u mladistvého) nic nebrání.

Ujednání o kratší pracovní době je možné mezi smluvními stranami kdykoliv v budoucnu změnit, i změnu je však možné provést výhradně po dohodě obou smluvních stran. Jestliže zaměstnanec sjedná dohodu o kratší pracovní době, nemá automaticky právo, aby zaměstnavatel přistoupil ke změně takto dohodnutého ujednání. Toto právo nemá ani zaměstnavatel, změna sjednaného rozsahu pracovní doby vždy podléhá dohodě obou smluvních stran sjednaného pracovního poměru. Je-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší pak zaměstnanci podle ustanovení § 80 mzda nebo plat, které této kratší pracovní době odpovídají.

U zaměstnance s kratší pracovní dobou se nejedná v souladu s ustanovením § 79 ZP o stanovenou týdenní pracovní dobu, zaměstnavatel proto nemůže zaměstnanci jednostranným rozhodnutím nařídit výkon práce nad sjednaný úvazek, je však v dohodě možné po omezenou dobu nebo výjimečně, pokud obě smluvní strany pracovního poměru s tím budou souhlasit, práci vykonávat i nad sjednaný rozsah kratší pracovní doby. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je však prací přesčas až práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, což je délka upravená pro konkrétní pracovní režim v § 79 ZP.

 NahoruZkrácená pracovní doba

Od pojmu kratší pracovní doba je nutné rozlišovat pojem zkrácená pracovní doba, jak ji upravuje § 79 odst. 3 ZP. U zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 ZP, což je v praxi zaměstnavatel podnikatelského typu, nejčastěji společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, je možné stanovenou týdenní pracovní dobu upravenou v § 79 odst. 1 a 2 ZP zkrátit pod tyto hranice v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu. K tomuto zkrácení může dojít výhradně bez snížení mzdy. Je-li pracovní doba zkrácena kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem pod maximální limity upravené v § 79 ZP, přísluší zaměstnanci stále stejná výše mzdy jako před zkrácením této pracovní doby. I při zkrácení týdenní pracovní doby podle § 79 odst. 3 ZP se však jedná o stanovenou týdenní pracovní dobu, a proto u těchto zaměstnanců je prací přesčas již práce konaná nad kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem stanovený rozsah. Zkrácená pracovní doba je proto jiným pojmem než kratší pracovní doba, která se sjednává podle § 80 s tím, že při…