§ 36 ZP Vznik pracovního poměru

Komentář

Jednou z povinných náležitostí pracovní smlouvy je dle ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) ZP vymezení dne nástupu do práce. Obdobně je nutné ve jmenování zaměstnance na vedoucí pracovní místo (tím spíše, pokud na jeho základě vzniká pracovní poměr) uvést den, ke kterému je do této funkce jmenován. K těmto dnům se váže vznik pracovního poměru. Dle ustanovení § 36 ZP totiž platí, že pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, resp. který byl uveden v příslušné písemnosti (jmenovacím dekretu) jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

Dnem sjednaným v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce (dnem jmenování) vzniká pracovní poměr bez ohledu na to, jestli jde u zaměstnance o den pracovní a jestli v daný den nastoupí fakticky do práce. Den vzniku pracovního poměru totiž nemusí být zásadně dnem pracovním, může jít rovněž o den pracovního klidu. V důsledku této skutečnosti se tak může stát, že vznik pracovního poměru nebude spadat v jedno s účastí zaměstnance na nemocenském pojištění z titulu jeho pracovního poměru (blíže viz komentář k ustanovení § 34 ZP o dni nástupu do práce).

Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.