§ 271a ZP Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti

Z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání může zaměstnanci vzniknout určitá škoda, spočívající ve ztrátě na výdělku, v účelně vynaložených nákladech spojených s léčením a ve věcné škodě. Kromě toho poškozenému zaměstnanci může vzniknout i nemajetková újma, kterou je náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění. Jedná se o samostatné dílčí nároky, které v zásadě přísluší vedle sebe.

 NahoruPracovní neschopnost a zákon o nemocenském pojištění

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a náhradou mzdy nebo platu, které zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. V případě, že pracovní neschopnost pokračuje i po 14 dnech, pak je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší nemocenského. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel nezná výši nemocenských dávek podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, musí mu zaměstnanec tuto výši doložit tak, aby mu mohla být vypočtena uvedená náhrada.

Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci při každé pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, avšak v tomto případě se doplácí do průměrného výdělku zjištěného před vznikem této další škody.

Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytovat ve smyslu § 271m odst. 2 ZP pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.