1.12
Vliv nového občanského zákoníku na zákoník práce a pracovněprávní
agendu
Mgr.
Ing. Michaela Handrejchová, advokátka
JUDr. Petra Sochorová, Ph.D., vedoucí
advokátka
Havel, Holásek & Partners, s.r.o., advokátní
kancelář
Za pár měsíců nabude účinnosti nový obecný občanskoprávní předpis,
který zásadním způsobem zasáhne do soukromých práv všech obyvatel České
republiky. Jeho působení na pracovní právo nebude možná tak revoluční jako
např. v oblasti nemovitostí, dědického či obchodního práva, ale přesto ovlivní i personální praxi.
K 1. 1. 2014 nedojde k nahrazení zákoníku práce novým občanským
zákoníkem. Zákoník práce se bude aplikovat na pracovněprávní vztahy i nadále,
avšak dozná několika změn, ať již pouze obsahových nebo legislativně
technických. Vzhledem ke svému subsidiárnímu použití bude nový občanský zákoník
doplňovat zákoník práce. Znalost ustanovení nového občanského zákoníku, pro
které zákoník práce nemá svou speciální úpravu, bude proto zásadní. Subsidiární
použití nového občanského zákoníku ovlivní posouzení kogentnosti a
dispozitivnosti ustanovení zákoníku práce, posouzení absolutní či relativní
neplatnosti v pracovněprávních vztazích, právní jednání zaměstnavatele,
počítání času a lhůt apod.
Legislativní orgány připravily v návaznosti na nový občanský zákoník
zákony, které pomohou realizovat nový občanský zákoník. Ve Sbírce zákonů byl
pod číslem 303/2013 Sb. publikován zákon, který novelizuje některé
zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Část šedesátá
sedmá je věnována změnám v zákoníku práce. Chystá se dále i celá řada nových
zákonů a novel, které budou ovlivňovat pracovní právo nebo personální agendu
jako například zákon o zvláštním řízení soudním či novela zákona o
zaměstnanosti apod.
PODPŮRNÉ POUŽITÍ NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU (PRINCIP
SUBSIDIARITY)
Na rozdíl od principu delegace uplatňovaného do roku 2008 bude zákoník
práce vycházet z dosavadního vztahu k současnému občanskému zákoníku, kdy se
uplatňuje princip subsidiarity (podpůrnosti). Nový občanský zákoník se
tedy použije na pracovněprávní vztahy vždy, neobsahuje-li zákoník práce
speciální úpravu, a to aniž by bylo třeba zvláštního odkazu, s tím, že bude
nutné respektovat základní zásady v pracovněprávních vztazích upravené v § 1a. Tento princip je vyjádřen v § 9 odst. 2 nového občanského zákoníku:
"Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským
zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.“ a
současně v § 4 zákoníku práce: "Pracovněprávní
vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským
zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních
vztahů“.
Zákoník práce bude obsahovat zároveň ustanovení, která limitují
použití občanskoprávních institutů – zejména nový § 346d zakazující zajištění
dluhu ze základního pracovněprávního vztahu, který má zaměstnanci vzniknout
vůči zaměstnavateli v budoucnu zástavním právem, zadržením věci zaměstnancem či
zaměstnavatelem k zajištění dluhu ze základního pracovněprávního vztahu již
vzniklého či zřízení zástavního práva k věci, k níž zaměstnanci vznikne
vlastnické právo teprve v budoucnu. Dle tohoto paragrafu dále není možné
převzít dluh, který mají vůči sobě zaměstnavatel či zaměstnanec, třetí osobou a
postoupit pohledávku, kterou vůči sobě mají zaměstnavatel či zaměstnanec, ze
základního pracovněprávního vztahu na jiného, stejně jako pracovní smlouvu či
dohodu o práci konané mimo pracovní poměr. Stejně jako dle současné úpravy bude
moci být smluvní pokuta ujednána jen v souvislosti s konkurenční doložkou.
NahoruKOGENTNOST A DISPOZITIVNOST USTANOVENÍ
Další zásada, která doznala drobných změn, je zásada kogentnosti a
dispozitivnosti. Tato je v současné době upravena zejména v § 4b zákoníku práce. Většina z tohoto
ustanovení bude převzata do nového § 4a, podle kterého budou
platit následující pravidla:
-
od § 363 zákoníku práce, tj. od ustanovení
zákoníku práce, ve kterých jsou zapracovány předpisy práva Evropské unie, bude
možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance,
-
odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích
nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento
zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. Přičemž
způsoby, jimiž je možné odchýlit se od právní úpravy zákoníku práce, budou
nadále smlouva, v případě úpravě povinností, a v případě odchylné úpravy práv i
vnitřní předpis zaměstnavatele.
Na rozdíl od dosavadní úpravy § 4b zákoníku práce, která obsahovala
obecná pravidla pro vymezení kogentních pravidel, bude se nově vycházet z § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku:
"Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti
odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný
pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu
osobnosti“. Stejně jako dle současné úpravy nebude možné upravit si práva a
povinnost odchylně od zákona, pokud to zákon zakazuje. Nepřímý zákaz je často
stanoven tak, že se k jednání porušujícímu dané pravidlo nepřihlíží (např. nový § 4a: "Vzdá-li se
zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní
předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu“.). Novým korektivem pro možnost
odchýlení se v pracovněprávních vztazích bude porušení dobrých mravů, veřejného
pořádku nebo práva týkajícího se postavení osob, včetně práva na ochranu
osobnosti. Důsledky nedovoleného odchýlení se od zákona jsou pak obsaženy v § 580 a § 588 nového občanského zákoníku a
vysvětleny níže.
NahoruABSOLUTNÍ A RELATIVNÍ NEPLATNOST
Na rozdíl od současné úpravy neplatnosti v občanském zákoníku a
zákoníku práce, která je na sobě v podstatě…