Statutární orgány po rekodifikaci - Souběh funkcí a další otázky v roce 2014

     Nová právní úprava soukromého práva přináší od 1. 1. 2014, kdy nabývá účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) a zákon č. 90/2012, o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), určité změny v postavení statutárních orgánů, zejména z pohledu jejich odměňování. Současně nová právní úprava opětovně otevírá otázku tzv. souběhu funkcí, kdy jedna osoba zastává ve společnosti roli statutárního orgánu a současně i roli vedoucího zaměstnance - top manažera.

     Tento článek se zaměří nejprve na souběh funkcí a s tím spojené otázky úpravy smlouvy o výkonu funkce a poté i na některá nová práva a povinnosti statutárních orgánů při výkonu jejich funkce, které by mohly být důležité pro personalisty a mzdové účetní. S ohledem na rozsah článku půjde spíše o úvodní seznámení s danou problematikou podle nové právní úpravy s tím, že některé aspekty nebudou vysvětleny do všech podrobností.

     Přestože nová právní úprava dopadá na statutární orgány všech typů obchodních společností, tento článek se zaměřuje pouze na statutární orgány kapitálových společností, tedy společností s ručením omezeným a akciových společností.

     Jak js me uvedli již v úvodu článku, nová právní úprava opět otevírá problematiku tzv. souběhu funkcí, tedy typicky situací, kdy je člen představenstva nebo jednatel současně i generálním ředitelem společnosti. Do roku 2011 byl tento souběh na základě rozsudků Nejvyššího soudu považován za nepřípustný a paralelní pracovní smlouvy byly často označeny za neplatné, přičemž v některých případech také Nejvyšší soud dovodil povinnost zaměstnance vracet mzdu vyplacenou na základě neplatného pracovního poměru. Důvodem pro tento negativní závěr byl zejména argument, že generální ředitel vykonává obchodní vedení společnosti (tedy každodenní rozhodovací a řídicí činnost ve vnitřní sféře společnosti), které ze zákona náleží pouze statutárnímu orgánu.

     Od 1. 1. 2012 pak byla situace vyřešena vložením § 66d do současného obchodního zákákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., v platném znění), který umožňuje delegovat obchodní vedení z funkce statutárního orgánu a vykonávat jej na základě souběžného pracovního poměru, a to i stejnou osobou. Bylo (do konce roku 2013) tak možné uzavřít pracovní smlouvu i na pozice top manažerů (ředitelů), což předchozí právní úprava a zejména soudní praxe nepřipouštěla.

     Nová právní úprava ZOK účinná od 1. 1. 2014 již výslovnou úpravu, obdobnou § 66d obchodního zákoníku, neobsahuje, byť vypadla až v průběhu legislativního procesu. Tím se tak znovu otevírá otázka, zda bude souběh funkcí dále přípustný, tedy zda bude možné souběh funkcí po 1. 1. 2014 platně založit, a také, zda bude nadále platný souběh funkcí založený na základě výše zmíněného § 66d obchodního zákoníku.

     Z dosavadních veřejně prezentovaných názorů odborné veřejnosti a některých soudců Nejvyššího soudu převážně vyplývá, že po 1. 1. 2014 nebude možné platně založit nový souběh funkcí. Přestože s tímto názorem nesouhlasíme, protože zřejmým smyslem nové právní úpravy bylo celkové uvolnění právní regulace (a souběh funkcí výslovně zakázán není), zdá se, že názor o nemožnosti souběhu funkcí alespoň dočasně převáží (do případné změny zákona).

     Pokud jde o pokračování souběhu funkcí založených po 1. 1. 2012 podle § 66d obchodního zákoníku, i v tomto případě převažuje názor, že od tohoto data budou tyto pracovní smlouvy neplatné, a to pro rozpor s ustanovením, že obchodní vedení náleží statutárnímu orgánu (jehož vyvedení do paralelního pracovního poměru nová právní úprava neumožňuje).

     Jediným jistým řešením, které nemůže být zpochybněno, je vykonávat funkci statutárního orgánu pouze na základě jedné smlouvy, a to smlouvy o výkonu funkce podle § 59 ZOK. V rámci smlouvy o výkonu funkce pak lze sjednat shodné benefity a plnění, jako byly poskytovány v rámci pracovní smlouvy, a současně lze sjednat i práva obdobná právům zaměstnanců vyplývajících ze zákoníku práce (právo na placené volno, odstupné, výpovědní dobu apod.); případně je možné určité zhoršení podmínek kompenzovat zvýšením odměny.

     Na druhou stranu si dokážeme představit, po důkladné revizi stávající dokumentace a její případné úpravě, i zachování souběžného výkonu funkcí, kdy ale bude vždy platit určité riziko zpochybnění platnosti pracovní smlouvy. Z důvodu významného posunu v přístupu k neplatnosti právního jednání podle NOZ (kdy má být neplatnost dovozena až jako poslední možnost) však tato rizika budou dle našeho názoru podstatně omezenější než před rokem 2012, tedy před doplněním § 66d do obchodního zákoníku.

     Podle nové právní úpravy bude rovněž možné (nikoliv povinné) uzavření smlouvy o výkonu funkce mezi statutárním orgánem a společností, která upraví práva a povinnosti stran při výkonu funkce, zejména pak odměňování statutárního orgánu.

     Smlouva o výkonu funkce podléhá podle § 59 odst. 2 ZOK schválení nejvyššího orgánu společnosti (tedy valné hromady, případně jediného společníka/akcionáře) s výjimkou případů, kdy jsou v akciové společnosti voleni členové představenstva dozorčí radou. V takovém případě náleží i schvalování smluv o výkonu funkce právě dozorčí radě. Bez takového schválení není smlouva o výkonu funkce účinná (podle některých názorů je dokonce neplatná, obdobně jako doposud), což zejména znamená, že statutární orgán nebude mít právo na odměnu a další plnění ve smlouvě dohodnutá. Stejná podmínka schválení platí také pro případné změny a dodatky smlouvy o výkonu funkce.

     Nejvýznamnější změna v nové právní úpravě statutárních orgánů se dotýká jejich odměňování. Podle dosavadní právní úpravy byl výkon funkce bezplatný pouze v případě, bylo-li to ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno. Bez takové domluvy náležela statutárnímu orgánu obvyklá odměna. Nově je situace opačná - není-li odměna statutárního orgánu sjednána ve smlouvě o výkonu funkce, je výkon funkce podle § 59 odst. 3 ZOK bezplatný (tedy pokud není smlouva o výkonu funkce sjednána vůbec, nebo je sjednána bez uvedení odměny). Ve smlouvě o výkonu funkce tak musí být specifikovány veškeré složky odměny a benefity, na které má statutární orgán právo (§ 60 ZOK), přičemž není nadále možné pouze odkázat na benefity poskytované zaměstnancům na základě vnitřního předpisu nebo kolektivní smlouvy s výjimkou, pokud by tyto předpisy (a všechny jejich následné změny) byly schvalovány tím, kdo ve společnosti schvaluje smlouvu o výkonu funkce (§ 61 odst. 1 ZOK), což ovšem považujeme za velmi nepraktické. Další plnění, která nejsou ve smlouvě o výkonu funkce uvedena, mohou být pak statutárnímu orgánu platně poskytnuta pouze na základě schválení nejvyššího orgánu (po vyjádření dozorčí rady, která i nadále bude povinně zřizována pouze v akciové společnosti).

     Pokud bude ve smlouvě o výkonu funkce zakotveno právo na bonus (např. roční bonus), měla by tak být uvedena jeho konkrétní částka nebo alespoň konkrétní postup výpočtu jeho výše. Není-li tomu tak, např. protože je ujednání o právu na roční bonus ve smlouvě o výkonu funkce pouze obecné, platí, že by o výši bonusu měl opět rozhodnout nejvyšší orgán (resp. dozorčí rada), a není možné tuto pravomoc přiznat například samotným statutárním orgánům. V takovém případě by totiž hrozilo riziko, že by situace byla posouzena jako neschválená odměna s povinností ji vrátit (tato rizika hrozí především při změně vlastníků společnosti nebo ze strany insolvenčního správce v případě úpadku společnosti). Jak uvádíme výše, je ovšem možné, aby nejvyšší orgán schválil pouze určitá pravidla pro výpočet částky bonusu a konkrétní výše bonusu by byla stanovena samotnými statutárními orgány za předpokladu, že by se jednalo pouze o „matematický“ výpočet, nikoliv o volné uvážení [§ 60 písm. c) ZOK].

     V případě, že statutárnímu orgánu bude poskytnut služební automobil, který je oprávněn využívat i k soukromým účelům, jedná se rovněž o benefit, který musí být uveden ve smlouvě o výkonu funkce (nebo schválen). Nicméně, smlouva o výkonu funkce nemusí nutně obsahovat veškerá ujednání o služebním automobilu. Provozní otázky ohledně služebního automobilu mohou být upraveny samostatnou dohodou, u které již není souhlas nejvyššího orgánu potřeba, za předpokladu, že neobsahuje žádné další benefity pro statutární orgán (např. předkupní právo nebo úhradu pohonných hmot k soukromým účelům). Naopak, pokud statutárnímu orgánu bude poskytnut služební vůz pouze pro služební účely, nejedná se vůbec o benefit a nemusí být uveden ve smlouvě o výkonu funkce nebo schválen (snad s výjimkou případu, kdyby se jednalo o nestandardně luxusní vozidlo).

     Ve smlouvě o výkonu funkce lze ujednat i právo statutárního orgánu na placené volno (dovolenou) pro sblížení s nároky zaměstnance v pracovním poměru. Statutární orgán je nicméně i při čerpání takového volna vázán péčí řádného hospodáře a je povinen i nadále jednat v zájmu společnosti (např. učinit vše potřebné k odvrácení škody). Jelikož se na statutární orgány neuplatní ustanovení zákoníku práce týkající se dovolené, doporučujeme také sjednat, že se právo na placené volno přenáší do následujícího kalendářního roku (aby nebyly spory o přenesení práva do dalšího roku), nebo že statutárnímu orgánu bude ze strany společnosti nahrazena škoda v případě, že bude nucen čerpání placeného volna přerušit, a to pro takové důvody, které nebylo možné předvídat nebo jim zabránit. Pro sblížení nároků statutárního orgánu a zaměstnance také lze ujednat proplacení nevyčerpaného volna, resp. vrácení částky za přečerpané volno, v případě skončení výkonu funkce.

     Jedním z nejdůležitějších důvodů, proč je momentálně se statutárními orgány sjednáván souběžný pracovní poměr, je ochrana zaměstnance (v rámci paralelního pracovního poměru) pro případ pracovního úrazu nebo nemoci z povolání z titulu zákonného pojištění zaměstnavatelů. Toto pojištění, které za relativně malé pojistné kryje i vysokou škodu (včetně vyplácení tzv. doživotní renty kompenzující propad v příjmech), se na statutární orgány neuplatní. Společnost tak statutárnímu…