2023.07.04
Periodická lékařská prohlídka po novele v dotazech a odpovědích – 2. část
JUDr. Petr Bukovjan
S účinností od 1. 1. 2023 došlo v oblasti pracovnělékařských služeb k řadě změn. Podívejme se na situace, které se v této souvislosti v praxi objevují. Ukážeme si, jak je řešit.
Dotaz č. 1
Jak se postavit k plynutí lhůty pro provedení periodické lékařské prohlídky a k platnosti dosavadního lékařského posudku v případě, že podle právního předpisu tato prohlídka u zaměstnance provedena být nemusí a ze strany zaměstnavatele ani zaměstnance nevzejde požadavek v tomto duchu?
O čem nemůže být pochyb, je to, že pokud ani jedna ze stran pracovněprávního vztahu nevznese požadavek na provedení periodické lékařské prohlídky, tato neproběhne, nebude vydán nový lékařský posudek a z logiky věci se musí prodloužit platnost toho dosavadního. Takový závěr lze dovodit z ustanovení § 44 odst. 6 ZSZS o skončení platnosti lékařského posudku. Dle písm. b) tohoto ustanovení a odstavce zákona platí, že je-li lékařský posudek vydán v rámci pravidelně se opakujících lékařských prohlídek prováděných za účelem nového posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem, popřípadě jiným právním předpisem, pozbývá platnosti "dnem, kdy měla být podle těchto právních předpisů tato prohlídka provedena". Pokud však k provedení periodické lékařské prohlídky nově dojít nemusí, své platnosti lékařský posudek nepozbývá a zaměstnavatel z něho i nadále vychází.
Na co se naopak mohou objevit rozdílné názory (tím spíše, že ministerstvo zdravotnictví to v důvodové zprávě k návrhu novely nijak nekomentuje a ze samotného textu vyhlášky to nemusí být jasně zřejmé), je odpověď na otázku, jak se to má v uvedeném případě s plynutím lhůty pro periodickou lékařskou prohlídku a jestli vůbec nějaká taková nadále běží.
Lze se setkat s výkladem, že pokud zaměstnavatel nebo zaměstnanec nevyjádří vůli k provedení periodické lékařské prohlídky (popř. dají výslovně najevo, že ji nebudou vyžadovat), tak to znamená, že se do budoucna netřeba zaobírat plynutím jakékoliv lhůty, a nedojde-li ke změně práce, tak k případnému přezkoumání zdravotní způsobilosti konkrétního zaměstnance dojde pouze a jen prostřednictvím mimořádné lékařské prohlídky z některého z důvodů uvedených v ustanovení § 12 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách, v platném znění.
Tento výklad přináší ale hned několik otazníků. Ne vždy by šlo totiž o mimořádnou lékařskou prohlídku v úplném rozsahu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 79/2013 Sb., která by zakládala běh nové lhůty pro periodickou lékařskou prohlídku. Pokud by přeci jen takové povahy byla, začne zmíněná lhůta vůbec běžet, když zaměstnavatel ani zaměstnanec provedení periodické lékařské prohlídky nevyžadují? Neriskuje zaměstnavatel nemožnost změnit v budoucnu své rozhodnutí o tom, že ve vztahu k některým pracím netrvá na provedení periodické lékařské prohlídky, byť by ho po určitém čase a s novými zkušenostmi přehodnotit chtěl? Co když zaměstnavatel v souladu s přílohou vyhlášky, částí II, bod 11, v rámci prevence rizik a ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb zařadí některé z těchto prací nově do profesních rizik a tím pádem vznikne povinnost k provedení periodické lékařské prohlídky? K jakému datu ji v takovém případě vztáhnout?
S ohledem na vše výše uvedené se kloním k názoru, že délky ani běhu zmíněné lhůty se novela prováděcí vyhlášky nijak nedotkla, pouze v některých případech změnila periodickou lékařskou prohlídku z povinné na fakultativní, a dala tak zaměstnavateli nebo zaměstnanci možnost do konce takové lhůty uvážit, jestli na provedení této prohlídky trvají, a včas to vyjádřit. Neučiní-li tak, stejně začne plynout nová lhůta pro provedení periodické lékařské prohlídky a zaměstnavatel se zaměstnancem dostanou za několik let možnost se projevit opačně. Pro lepší přehlednost si to ukažme na konkrétním příkladu:
Zaměstnanec koná práci zařazenou dle kategorizace prací do první kategorie. Jde o případ, kdy je provedení periodické lékařské prohlídky podmíněno požadavkem zaměstnavatele nebo zaměstnance ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. Protože zaměstnanci je 47 let, lhůta pro provedení takové prohlídky je stanovena "jednou za 6 let". Dnem rozhodným pro stanovení termínu periodické lékařské prohlídky je dle ustanovení § 11 odst. 6 vyhlášky č. 79/2013 Sb. den vydání lékařského posudku ze vstupní lékařské prohlídky. K tomu došlo dne 27. 4. 2017. Z výše uvedeného vyplývá, že lhůta 6 let uplyne dne 27. 4. 2023. Pokud před uvedeným dnem zaměstnavatel nebo zaměstnanec neprojeví vůli, aby periodická lékařská prohlídka proběhla, začne běžet nová a stejně dlouhá lhůta (nehraje roli, že zaměstnanec mezitím dosáhne věku 50 let, to se projeví až v délce lhůty následující). Nestane-li se něco, co ovlivňuje běh této lhůty a platnost lékařského posudku (např. vznik důvodu pro provedení tzv. mimořádné lékařské prohlídky v úplném rozsahu), bude zmíněná lhůta běžet a platnost lékařského posudku trvat až do 27. 4. 2029.
Dotaz č. 2
Je na místě obava zaměstnavatele z toho, že kdyby využil možnosti dané právní úpravou po novele, nevyžadoval by provedení periodické lékařské prohlídky a dotyčnému zaměstnanci by se pak přihodil pracovní úraz, že by tím zvýšil riziko pokuty od kontrolního orgánu (za to, že jako zaměstnavatel podcenil zdravotní způsobilost zaměstnance k vykonávané práci) nebo riziko požadavku pojišťovny, u které je zaměstnavatel ze zákona pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou takovým úrazem, na přiměřenou úhradu nákladů spojených s porušením povinností na úseku BOZP (tj., pojišťovna by nerefundovala zaměstnavateli náhrady poskytované zaměstnanci v této souvislosti v plné výši)?
Podle mého názoru je taková obava lichá a popírala by změny, ke kterým s účinností od 1. 1. 2023 došlo. Jestliže právní úprava připustila, aby u některých zaměstnanců nemuselo v předepsané lhůtě dojít k provedení periodické lékařské prohlídky, a vlastně tak "prodloužila" platnost dosavadního lékařského posudku, znamená to, že na zaměstnance je nutno nahlížet jako na zdravotně způsobilého pro výkon sjednané práce.
Za tohoto stavu nepřichází proto v úvahu, aby orgán inspekce práce nebo orgán ochrany veřejného zdraví dovodily odpovědnost zaměstnavatele za přestupek na úseku bezpečnosti práce, resp. za přestupek na úseku ochrany zdraví při práci a zajištění pracovnělékařských služeb, spočívající v tom, že v rozporu s ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) ZP připustil, aby zaměstnanec konal práce, jejichž náročnost neodpovídá jeho zdravotní způsobilosti. Zaměstnavatel svým postupem tuto povinnost neporušil.
Stejně tak nelze tvrdit, že by příslušné pojišťovně vzniklo ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. nebo § 10 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, právo na přiměřenou náhradu vůči zaměstnavateli kvůli jeho údajnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a povinnosti dbát, aby nenastala škodná událost.
Dotaz č. 3
Jak je to s daňovou uznatelností nákladů spojených s provedením periodické lékařské prohlídky, která u zaměstnance první nebo druhé nerizikové kategorie provedena být nemusí, ale zaměstnavatel ji podle vyhlášky vyžaduje?
Novela vyhlášky o pracovnělékařských službách nemá na daňovou uznatelnost těchto nákladů žádný dopad. Podle ustanovení bodu 2§ 24 odst. 2 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se za daňově uznatelné náklady (výdaje) zaměstnavatele považují výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku…