Odchylná úprava pro zaměstnance s pravidelným pracovištěm v zahraničí

     V zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, lze najít hned několik ustanovení, na základě nichž je vláda zmocněna k tomu, aby oproti standardní právní úpravě stanovila za vymezených podmínek odchylnou úpravu pro některé kategorie zaměstnanců. Jedním z těchto ustanovení je též § 346 zákoníku práce, který zmocňuje vládu k přijetí odchylné úpravy ve vztahu k zaměstnancům s pravidelným pracovištěm v zahraničí, a to ohledně možnosti sjednání nebo prodlužování pracovního poměru na dobu určitou, podmínek rozvržení pracovní doby v zahraničí (včetně dnů pracovního klidu) a podmínek omezení pohybu tohoto zaměstnance z bezpečnostních důvodů v rámci sídla zaměstnavatele v zahraničí. Jde o zaměstnance, jejichž pracovní poměr se řídí právními předpisy České republiky, ale práci vykonávají na pracovišti zaměstnavatele, které se nachází v zahraničí.

Vláda uvedeného zmocnění využila, na svém jednání dne 28. 6. 2010 schválila nařízení, které bylo ve Sbírce zákonů vyhlášeno pod číslem 227/2010 a které obsahuje odchylnou úpravu pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí.

     Zmíněné nařízení vlády bude s účinností od 1. 1. 2011 upravovat odchylky týkající se:

1. sjednání délky pracovního poměru na dobu určitou na dobu vyslání na práci v zahraničí,

2. prodlužování pracovního poměru na dobu určitou na dobu vyslání k výkonu práce v zahraničí,

3. odchylného rozvržení pracovní doby v zahraničí ve vztahu ke dnům pracovního klidu.

     Odchylky od obecné právní úpravy je třeba chápat jako možnost (nikoliv povinnost) zaměstnavatele, aby ve vztahu k zaměstnancům, na které se uvedené nařízení vlády vztahuje, postupoval dotčeným způsobem.

     Obecně platí, že pracovní poměr lze uzavřít na dobu neurčitou, nebo dobu určitou. Zákoník práce přitom vychází v ustanovení § 39 odst. 1 z toho, že nebyla-li výslovně sjednána doba trvání pracovního poměru, trvá pracovní poměr po dobu neurčitou. Chce-li proto zaměstnavatel dobu trvání pracovního poměru omezit, je třeba to se zaměstnancem sjednat. Pro tento účel stanoví zákoník práce ve svém § 39 odst. 2 pravidlo lidově zvané „2 roky a dost“, tedy zásadu, že „trvání…