dnes je 21.11.2024

Input:

§ 90 ZP Nepřetržitý denní odpočinek

12.10.2023, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 11 minut

2.4.90
§ 90 ZP Nepřetržitý denní odpočinek

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 74 a násl. – dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

    • § 78 – vymezení pojmů

    • § 79 – stanovená týdenní pracovní doba

    • § 81 – rozvržení pracovní doby

    • § 83 – maximální délka směny

    • § 90a – výjimky pro sezónní práce v zemědělství

    • § 92 – nepřetržitý odpočinek v týdnu

    • § 93 – práce přesčas

    • § 93a – práce přesčas ve zdravotnictví

    • § 350 odst. 2 – definice mladistvého zaměstnance

    • § 350a – definice týdne

Povinnost zajistit nepřetržitý denní odpočinek a nepřetržitý odpočinek v týdnu

Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Po novele ZP s účinností od 1. 10. 2023 se zpřesnila stávající právní úprava tak, aby se nepřetržitý odpočinek nevymezoval jako odpočinek mezi směnami, ale jako denní, protože rozhodujícím kritériem pro poskytování tohoto nepřetržitého odpočinku je cyklus 24 hodin po sobě jdoucích, a nikoliv celková doba mezi koncem jedné směny a začátkem směny následující, a to plně v souladu s požadavkem čl. 3 Směrnice 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby. Výslovně se nově stanoví, že zaměstnavatel má povinnost tento denní odpočinek skutečně poskytnout, a nikoliv rozvrhnout, jak to doposud § 90 odst. 1 ZP formuloval.

Použití právní úpravy rozvrhování pracovní doby i v právních vztazích založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr

Úprava pracovní doby obsažená v § 78 a násl. ZP se po novele zákoníku práce s účinností od 1. 10. 2023 vztahuje i na právní vztahy založené dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se tak i pro rozvrhování pracovní doby v těchto právních vztazích použijí všechna ustanovení o rozvrhování pracovní doby včetně povinnosti zaměstnavatele poskytovat nepřetržitý denní odpočinek. Rozsah výkonu práce na základě těchto dohod je právní úpravou oproti pracovnímu poměru omezen, dodržování nepřetržitého denního odpočinku nebo nepřetržitého odpočinku mezi směnami bude při rozvrhování pracovní doby jednodušší, zaměstnavatel však tuto povinnost nesmí přehlédnout.

Při rozvržení pracovní doby musí proto zaměstnavatel dodržet v § 90 odst. 1 ZP stanovené minimální doby denního odpočinku a také minimální doby nepřetržitého odpočinku v týdnu podle § 92 ZP. V obou případech se jedná o odpočinek, který má zaměstnanci zajistit regeneraci pracovních sil. Zaměstnavatel musí při rozvržení pracovní doby dodržet základní pravidla jejich poskytování a denní odpočinek a odpočinek v týdnu musí zaměstnancům při rozvrhování pracovní doby alespoň v minimálním rozsahu zajistit a také jim jej reálně poskytovat. Ani v dohodě se zaměstnancem nelze tento minimální odpočinek pominout anebo jej poskytovat v menším rozsahu, než zákoník práce určuje. Za porušení povinností při stanovení minimálního denního odpočinku a v týdnu odpovídá výhradně zaměstnavatel a své odpovědnosti se nezbaví ani v případě, že ke zkrácení odpočinku dal zaměstnanec souhlas. Ke zkrácení denního odpočinku i v týdnu pod minimální hranice stanovené zákoníkem práce nemůže platně dojít ani dohodou v kolektivní smlouvě. Zajištění alespoň minimálního denního odpočinku a v týdnu vyplývá z komunitárního práva, především ze Směrnice č. 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby.

Při rozvržení pracovní doby se týdnem rozumí každé období na sebe navazujících sedmi dnů. Zaměstnavatel musí při rozvržení pracovní doby stanovit počátek rozvržení, který může stanovit podle svých potřeb. Může se jednat o kalendářní den, např. 1. 1., ale počátek počítání může být stanoven na kalendářní pondělí či jiný kalendářní den. Týdnem se rozumí každé období sedmi po sobě následujících dnů, a proto je stanovení počátku tohoto počítání významné. Takto stanovený počátek se použije pro zjištění dodržení povinnosti zaměstnavatele zajistit zaměstnanci jak nepřetržitý denní odpočinek podle § 90 ZP, tak i povinnost zajistit nepřetržitý odpočinek v týdnu podle § 92 ZP.

Poskytování nepřetržitého denního odpočinku ve více pracovních vztazích sjednaných současně

Při stanovení denního odpočinku vychází zaměstnavatel ze sjednaného konkrétního pracovního poměru a každý pracovní poměr se i pro tento účel posuzuje primárně samostatně. Toto pravidlo se vztahuje i na právní vztahy založené dohodami. Plně to platí pro případ, že jsou zaměstnavatelé různí. Ačkoliv to ale právní úprava výslovně neupravuje a ani poslední novelizace zákoníku práce v roce 2023 nereflektuje judikaturu SDEU, je nutné upozornit na jedno soudní rozhodnutí, které řeší situaci, kdy zaměstnanec uzavře více základních pracovněprávních vztahů s jedním zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že se úprava pracovní doby vztahuje na všechny pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce, tj. nejenom na pracovní poměr, ale i na právní vztahy založené dohodami, je nutné při poskytování nepřetržitého denního odpočinku zohlednit všechny existující vztahy u jednoho zaměstnavatele.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. března 2021 ve věci C-585/19 Academia de Studii Economice din Bucureşti proti Organismul Intermediar pentru Programul Operaţional Capital Uman – Ministerul Educaţiei Naţionale, ECLI:EU:C:2021:210 stanovil pravidlo při dodržování minimálního denního odpočinku v situacích, kdy zaměstnanec uzavře více základních pracovněprávních vztahů s jedním zaměstnavatelem. SDEU dospěl k závěru, že za situace, kdy zaměstnanec uzavře více základních pracovněprávních vztahů s jedním zaměstnavatelem, musí být pro poskytování nepřetržitého denního odpočinku posuzovány společně, aby mohlo být konstatováno, že doba kvalifikovaná jako denní odpočinek odpovídá definici "doby odpočinku‟ uvedené v čl. 2, bod 2 směrnice o pracovní době.

Minimální odpočinek

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý denní odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnanec mladistvý, tj. zaměstnanec do 18 let věku, musí mít denní odpočinek v délce alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

Nepřetržitý denní odpočinek mezi směnami u zaměstnanců starších 18 let a mladších do 18 let je různě dlouhý, a proto musí zaměstnavatel tento rozdíl při rozvržení pracovní doby zohlednit. Pokud bude rozvrhovat pracovní dobu tak, aby mezi koncem a počátkem směny byl nepřetržitý denní odpočinek pouze 11 hodin, nemůže do těchto směn zařadit zaměstnance mladistvé. U těch musí buď sjednat individuální dohodu o úpravě pracovní doby, anebo

Nahrávám...
Nahrávám...